Hledání Aljašky

Víte, co je nejhorší otázka, jakou vám člověk ohledně téhle knihy může položit? Zní:

,,To je o horolezectví?“

Já vím, já vím. Naprostému laikovi to samozřejmě přijde logické (i když… proč horolezectví, že jo?), ale knihomola to přinejlepším zabolí. Hledání Aljašky je na celý můj život na předních příčkách pomyslného seznamu nejlepších knih a příběhů, a to je co říct. Je to druhá greenovka, kterou jsem četla (první byla Papírová města) a já se do ní naprosto zamilovala. Zamilovala jsem se do ní tak, jak člověk usíná – pomalu, a pak najednou docela. (Poznáváte Hvězdy nám nepřály?)

Neuvěřitelná Aljaška a naprosto poblázněný Miles, řečený Váleček. Taky Plukovník, Takumi, Lara, labyrint, bílé kopretiny, kanadské žerty, zkázonosný kukuč a spousta dalších… greensmyslů. Není to obyčejný příběh, ani omylem. Je to srdcervoucí, ale zároveň vtipné tak, že si budete pasáže číst nahlas a ještě zhruba týden po dočtení budete mít pro okolí divné záchvaty smíchu – třeba když se vám vybaví, ehm, STOLEK nebo třeba zubní pasta Colgate Total (neptejte se, jo? Jděte si to přečíst!).

Zároveň je tu taky asi tak bambilion citátů, které vám prostě nedají spát. Tady je menší ukázka:

Kdyby lidé byli déšť, já bych byl mrholení a ona hurikán.

přímo a rychle

Vy všichni kouříte, protože vám to chutná. Já kouřím, abych umřela.

Jestliže kniha Co když jsme to my vám nejednu jizvu zahojí, pak Ajaška vás nejednou zraní. A taky možná začnete Greena tak trochu nenávidět, ale psst, jenom trošku. I když na druhou stranu vám taky mnohé dá – rozhodně si jí musíte přečíst, prostě musíte, jasný? Nevím, jak jinak vás k tomu dokopat, pokud jsem vás ještě nepřesvědčila, takže ještě jednou opakuji: drží se na předních příčkách mého pomyslného žebříčku nejlepších knih. Pamatujte si, že vám to říká holka, co knih četla (a fakt nekecám) stovky. Vlastně… tisíce.

Tak ahoj v další kapitole,

Nix