V originálu se tahle kniha jmenuje Moxie – a to slovo jsem si zamilovala stjeně jako třeba slovo… Extrotální. Každopádně asi tušíte, co znamená, nicméně tady je přesný význam: odvaha, pevné nervy – a odhodlání. To jsem přesně já, a když ne, tak chci být. A proč se mi ta kniha tak strašně líbila?
- název – ale to už jsem tu rozebrala, žejo.
- feminismus – říkejte si co chcete, ale tohle je na té knize fakt boží. Nejsem zatvrzelá feministka, ale něco z té myšlenky v sobě prostě mám.
- obálka – já vím, já vím. Nesuď knihu podle obálky, nekonečně opakované a neustále přítomné pravidlo knihomolů… Tedy, skoro všech knihomolů. Mě určitě ne. Ne že bych na nádherných a zajímavých obálkách vyloženě bazírovala, ale přeci jen to nějakou váhu při výběru knihy má, no.
- částečně stojí na skutečnosti – hlavní hrdinka Vivian sice neexistuje, ale hnutí Riot Grrrl – jehož členkou byla Vivianina mamka a které rozpoutalo boj na Vivianině střední – Ranařky – opravdu existovalo a mě to fakt nadchlo. Jak často čtete takhle skoro bojovně nabité young adult se základem na skutečnosti?
- našly by se i další důvody, ale ty výše zmiňované jsou určitě dostačující, no ne?
Ten příběh vás nabije neskutečnou energií a vy se už navždy stanete hrdou Ranařkou (nebo Ranařem, koneckonců proč ne…). Budete nadšeně křičet, až se Ranařky vzepřou proti vyloženě nepopsatelně hnusnému řediteli, jeho synovi a naprosté většině kluků z Vivianiny střední, kteří jsou naprosto odporní – ačkoli je tu samozřejmě Seth, zřejmě jediná světlá výjimka, že ano? Zamilujete si stejně jako já Vivian i Setha – a co to povídám, všechny Ranařky!
ahoj v další kapitole!
moxie Nix
one more chapter 