Je mi jasné, že někteří z vás – mých úžasných a milovaných čtenářů, hej, nekecám! – teď jen užasle kroutíte hlavou a říkáte si něco ve stylu ,,Ty kráso, tak tenhle blog šel do kytek faaakt rychle.“ Ale no tak, jen se přiznejte! Jenže zkuste se zamyslet trochu hlouběji, zavřete oči nebo si dejte čaj nebo si lámejte kosti v nějaký šílený jógový pozici, to je celkem fuk. Po chvíli vám asi dojde, že ta otázka zas tak stupidní není. Existuje vůbec jednoznačná definice knihomola?
Ještě než se ale ponořím do psaní a filozofování, no znáte mně, vás musím odkázat na jednu úžasnou dívku a její blog, kde jsem našla podnět pro napsání tohohle článku. Takže se k ní určitě mrkněte, píše nádherně – a především zajímavě 🙂
První odpověď zní samozřejmě něco jako ten, co rád čte. Jasně, ale to je děsně široký záběr, pod kterým si každý představuje něco jiného. Tak třeba podle mě naprosto nejšílenější předsudek ,,normálních lidí“ vůči knihomolům: že jsou to třídní šprti. Hahaha, ne. Teda, nechci říct, že se z knih člověk nic nenaučí a že knihy čtou jenom idioti, ale:
knihomol ≠ šprt, i když šprt může být knihomol… Jasné?
Dalším takovým předsudkem je třeba přesvědčení, že všichni milovníci knih jsou v knihovně málem víc než doma. Dobře, u mne to zrovna platí, a jak, ale znám spoustu lidí, kteří si knihy raději koupí z e-shopu, knihkupectví nebo jednoduše čtou e-knihy. Důvody?
- pohodlí a jednoduchost – žádné čekání, až se kniha do knihovny vrátí. Pár kliknutí a dílo je na cestě k vám domů. A nebo je ve vaší čtečce dřív, než seženete teplý čaj a trochu nezdravého jídla ke čtení 🙂
- stav knih – uznávám, že zkrátka ne všechny knihy z knihoven jsou v perfektním stavu, natož nové. Ale… Není částečně i v tom jejich kouzlo?
- nesdílení s ostatními – když si knihu koupíte, je vaše a o tom, komu se dostane do rukou, rozhodujete vy. Pokud nemáte otravné a vlezlé sourozence, popřípadě rodiče, jasně. A řekla bych, že tohle je u spouty lidí fakt hodně zásadní fakt.
A do třetice všecho šíleného – knihomol čte víc než ostatí. Zpravidla to tak je, normální člověk totiž nemívá ve zvyku zůstat celou vzhůru kvůli ještě jedné-druhé-třetí… kapitole. Ale pořád platí něco, co hodně lidí přehlíží – totiž že každý čte nějakým tempem, taky je rozdíl, jesti je to třeba bloger, co má deadliny nebo soutěží, kdo toho přečte víc, cokoli, a nebo jestli je to prostě milovník knih, který ale žije i jinde než mezi stránkami a čtení je zkrátka jen jeho obrovská záliba.
A ještě moment, je tu ještě něco, co mně osobně dost vadí. Nebo spíš mrzí? Těžko se to popisuje. Každopádně jde o to, že když už ve škole mám tu pověst holky, co má u sebe furt knížku, pařit chodí do knihovny a miluje slohovky, tak všichni trpí nějakou mylnou představou, že jsem teda četla kompletní povinnou literaturu plus všechny knihy, co učitelka někdy vytáhne v hodině. To je vždycky:
učitelka: ,,Tohle ty určitě znáš, viď?" já: *Co to sakra...?* ,,Ehm... Ne." celá třída be like: Cože? Divný, wtf, jakože fakt? já: *pitomej omluvnej úsměv*
Nebo podobná situace, když si celá třída myslí, že jste ještě divnější: učitelka se zeptá, co zrovna čtu. A já vždycky zrovna v tu chvíli čtu něco, co bych jindy ani nevzala do ruky! Příklad: obvykle čtu YA a podobně, ale jednou jsem prostě měla náladu na Hamleta, koneckonců ho všichni citují, je slavnej a tak. No a co se nestalo, učitelka se zeptala! Juchů, vytetujte mi někdo na čelo ,,fakticky exot“ nebo tak něco… (Nicméně bylo to super čtení, fakt doporučuju!)
Už chápete, co jsem tímhle článkem chtěla říct? Nemůžete lidi škatulkovat, říkat věci typu ,,Ty nejsi knihomol, protože nepřečteš 10 knih týdně a baví tě i něco jiného.“ nebo hlášky ve stylu ,,Máš furt nos v knihách, tak proč máš z matiky tak blbý známky?“ a podobně…
Ahoj v další kapitole knihomolství 🙂
MoxieNix
one more chapter 