Anglický název Sweep asi Wiccu nepřipomíná nikomu z nás, ale – moment, cože? Ptáte se, co to ta Wicca vlastně je? Tak jo, i když spoustu informací je v knížce, něco vám prozradím…
Wicca je náboženství – buď nejstarší na světě, nebo vzniklé v první polovině minulého století. Můžete si asi vybrat, lidé se neshodnou. Nicméně kniha vychází z předpokladu číslo 1. Je tolerantní, což znamená, že můžete být třeba křesťan – a zároveň wiccan. Tohle náboženství patří mezi ta pohanská, takže hodně zakládá na přírodě a souladu s ní, a taky – což vás asi zaujme nejvíc – na magii.
Teoreticky každý, kdo věří ve Wiccu, je čarodějnice. Jo, všichni. Ovšem nebývají to kouzla ve smyslu ,,Žáby, hadi, už to pění, čárymáry, škola není!“. Představte si spíš pálení svíček, amulety z krystalů, magické kruhy a kouzlo třeba pro půvab nebo dobrý spánek. Minimálně takhle Wicca může vypadat – pokud nejste pokrevní čarodějnice, pocházející z jednoho z mocných a prastarých čarodějnických klanů…
Příběh středoškolačky Morgan, která je v podstatě obyčejná, se rozjíždí už od prvních stran. Doslova magický Cal, nádherný a ke všem milý kluk – na něhož si dělá zálusk mimo jiné Morganina nejlepší kamarádka Bree – si rychle všechny získá. Jednoho dne ale Cal pořádá opravdu netypickou párty – v lese, u táboráku, pod hvězdami – kde se všechno změní. Cal věří ve Wiccu a navrhne ostatním kruh, rituál zbavování. To všechno změní, a Morgan i Bree se pro Wiccu nadchnou. Ale… Proč má Morgan tak silné reakce na každý magický kruh, který pořádají? A proč jsou její rodiče vyděšení a rozzlobení?
Kromě perfektní obálky – já vím, já vím, zapomeňte, že jsem to (zase) řekla – mě fakt chytla anotace. A to asi tak po třech slovech, což musíte uznat, že je celkem síla. Nicméně i přes oba tyhle faktory si kniha na přečtení chvilku počkala. Ne že bych jí vylženě úmyslně odkládala, to ne – ale byl tu Zámek v oblacích, byl tu Simon (a Simon, a Simon a zase Simon) a vůbec tak nějak všechno.
Teď už ale mám dočteno, a jsem neskutečně nadšená! Děj se rozjíždí už od začátku, jako jedno obrovské a nezastavitelné tsunami – fakt pecka, vlastně už ani nemusím nic dodávat… Je fakt, že ze začátku jsem se trochu obávala. Proč? Fakt nemusím ten typ knih, kde všichni mají miliardu superschopností, v nichž se nedá zorientovat, děj je plný nesmyslných a zbytečných událostí a magických bitev… Určitě víte, co myslím!
Rovnou ale říkám, že tohle opravdu není tenhle případ. Ano, je tu magie. Ale je logická a pochopitelná (ok, uznávám, že to není zrocna klasická charakteristika magie, ale je prostě tam, kde být má)! Schopnosti nejsou profláklé a ohrané, rozhodněte tu není už pomalu nudné chrlení ohně nebo blesků, létání, super síla, neviditelnost a podobné výmysly znuděných pisálků.
Taky postavy jsou fakt povedené. Jednak se v průběhu děje vyvíjí, což, ruku na srdce, rozhodně není pravidlem – a koneckoců snad ani dobrým zvykem autorů obecně. Jsou uvěřitelné, a když se chovají třeba nelogicky, není to očividně proto, že by měl autor blok nebo by nestíhal termín – ne, je to proto, že jsou to zkrátka lidé. Je to taková uvěřitelná nelogičnost. (Achjo, dneska fakt perlím. Pochopitelná magie, uvěřitelná nelogičnost, co bude dál?)
Závěrečné shrnutí tu asi není tak docela zapotřebí, ale pro pořádek: kniha plná magie, při které se budete smát, bude vám trochu běhat mráz po zádech a budete uvažovat nad tím, jaké by to bylo. Být čarodějnicí. A hej, vsadím se, že až dočtete a budete pít horký čaj, nejeden z vás zakrouží nad hrnkem rukou a zamumlá ,,Ochlaď oheň.“ O co!
Mrzí mě, že i když má kniha pokračování, zůstalo tady u angličtny. Což je fakt škoda, protože každý má – nebo by měl mít – právo číst, co chce. Achjo. So, enjoy reading in english, if you want…
Nečekejte tak docela dynamické souboje tříhlavých draků a všechno, co k tomu patří… Těšte se na tajemno, záhady, tajemství, na magii. Slibuju, že si ji zamilujete.
Čestný wiccanský!
Ahoj v další kapitole. Ať je stejně povedená, jako ty v této knize!
MoxieNix
one more chapter 