Projekt Alfa: V pasti

Taky jenom trochu zmateně zíráte na ten obrovský boom čekých autorů? Díky, že v tom nejsem sama! I s mým neustálým nosem v knize – a v nynější éře neustálého blogování taky v notebooku – jsem pravděpodobně zaregistrovala jen zlomek. Letmý náhled do čtení minulých týdnů:

• Zmizení Sáry Lindertové
• Muffin a čaj
• Tamařino souhvězdí
• a samozřejmě dnešní kniha – série Projekt Alfa

Každopádně víte, co mě trochu mrzí? Knížky od českých autorů se na známé knižní žebříčky, do jiných zemí a tak dostanou zas jen ve zlomku případů. Vsaďte se, že kdyby Alfa vyšla v Americe, už je z ní bestseller New York Times. To je taak nefér! Nicméně než se tady budeme společně vztekat, utěšovat, zakládat stát knihomolů a mluvit knihovštinou – nebo cokoli, fantazii se meze nekladou – pojďte si něco o téhle extrotální knižní hvězdě povědět!

Layle je sedmnáct, žije v New Jersey se svojí mamkou. Chodí do taneční školy a pohyb je pro ni vše. Stejně jako sarkasmus, tvrdohlavost, její kamarádka Georgia a improvizace. Jednoho dne se ale stane ve škole něco divného a ona skončí v nemocnici. Místo poklidné léčby se ale musí vydat na útěk před mužem, který o ní hovoří jako o subjektu. Co se to sakra děje? A proč se kolem Layly děje stále víc a víc divných věcí? Co způsobuje to nevysvětlitelné krvácení? Její svět se během okamžiku zvrátí do chaosu, o jehož existenci ví jen málokdo – podléhá totiž přísnému utajení…

Když jsem si knihu poprvé nesla domů z knihovny, byla jsem sice nadšená z anotace – a klasicky taky z obálky – , ale zároveň trohu obezřetná. Jednak to byl zase o něco jiný žánr než normálně (byl, minulý čas!), jednak jsem o autorce ani knize dosud nic neslyšela a tak, jako tomu bylo ve velké míře třeba u zmiňovaného titulu Muffin a čaj. Nicméně když jsem se doma začetla… Omg! Fakt nekecám, zamilovala jsem se okamžitě.

Tady přiznávám, že se v Layle dost vidím. A když ne přímo sebe, pak je Layla asi něco jako moje alter ego. Bože můj, je tak strašně super, super, perfektní, nevím jak to říct a zase se nechávám moc unést, ale ty kráso, omg! I když bojuje, i když nestíhá bus, i kdy unáší motorku, i když odsekává někomu, kdo by ji snadno mohl zabít… Umírám smíchy, protože Layla a sarkasmus jsou vlastně málem synonyma. Nedokážu dostatečně říct, jak moc je úžasná…

Normálně bych tady na tom místě řekla něco jako ,,Ale je tu jedna věc, co…“ Ale víte co? Já to neudělám. Ani kdybyste já nevím co, ne. Nemám co vytknout, protože děj je nabitý od začátku do konce, ani s mikroskopem tu nenajdete něco vyloženě nesmyslného, zbytečné a vyumělkované dějové zvraty, které během pár vět vyšumí, postavy typu ,,Ahoj, jsem tu na dvě stránky.“, nic z toho tu opravdu nenajdete.

Takže co říct na závěr?

JDĚTE SI TO PŘEČÍST. OKAMŽITĚ!

ahoj v další kapitole – samozřejmě Alfy 😀

MoxieNix